Po letech, a tedy relativně kvanta zápasů, jsem odehrál hokejbalové utkání, které mě bavilo. Je to překvapivé, stejně jako byl překvapivý celý týden, pondělí volec výborný, středeční také, o pátečním nohecu ani nemluvě, tak si prostě představuji skvělé prožití, a prožívání, týdne.

Ale zpět k hokejbalu. Hráli jsme s týmem, který je předposlední, tedy o jednu příčku výše, než jsme my. Lions. Dosti je sejmula skutečnost, že nemohl hrát Kuba Honauerů, který měl od července (či jakého měsíce) propadlou registračku, takže dotyčný pouze přišel, roztrénoval se a poté pouze mohl v brýlích přihlížet hře. Teď mě tak napadá něco o kontumaci předchozích zápasů, ale čert to vem. Škoda, že se něco podobného nestalo Kópovi, naše výhra by se blížila jistotě, dareba dal tři góly (pokud počítám i ten gól ze střely, jenž šla vedle branky a Zedral si ji srazil dovnitř) a způsobil konečnou remízu (nájezdy neberu v úvahu).

Na naší straně byl stejně gólově potentní Lucák, jenž dal stejně branek (jeden dokonce z mé, co si budeme povídat, výborné přihrávky) a vlastně také způsobil konečnou remízu. Na Zedrala šlo 48 střel, komik si nechal čtyři, resp. pět, gólů dát a koho zajímá jeho úspěšnost 89,6 %? Kdyby chytil z gólových střel například dvě, tak jsme jasně vyhráli! Brankář je od toho, aby si vychytal nulu, pak může jeho tým snad i vyhrát! Naštěstí je už kluk jeden smířený, že snad ani nenadává. Nikdy mu neříkejte, že si o něm myslím, že je to nejpilířovatější pilíř ze všech pilířů ASH.

Těch pilířů zas tolik není. Účast slabá, hráčů, kteří by mohli hrát je o dost více, než kolik jich opravdu přijde na hřiště. Ale co, je to jejich věc.

Začátek zápasu byl výborný! Jirka již ve 14. sekundě fauloval a o minutu později fauloval opět! Že je to nemožné? Ale je to možné, Jirka dokáže možné i nemožné zároveň! Venca vypálil snad za červenou a dal gól, bohužel, byla to jeho poslední dobrá střela v zápasu. Michal, běžec, který se rovná Jirkovi, ale na rozdíl od něj je v totálním chaosu. Michalův hurá systém je založen na faktu, že kde je míček, tam je Michal, což je na hovno, že ano. Navíc nevidí, neslyší, takže mě vydeptal tím, že se při jeho nájezdu na straně hřiště ženu, ba přímo sprintuji (a to je jako fakt!) k brance, kde však pouze vidím míček narážející o zadní mantinel s odskokem někam do prdele, každopádně někam jinam, než jsem byl já, a to jsem již plánoval, do jakého směru udělám smrtící, psychiku devastující, blafák! No, trošku kecám, já byl rád, že jsem se tam dostal a na nějaké podobné ptákoviny už jsem nemyslel. Když už tam jsem, tak potřebuji dostat gólovou nahrávku, abych mohl zvednout ruce, objímat se se spoluhráči, radostí onanovat ve sprše, bouchnout šampáňo, či podobné radostné záležitosti dělat. Ale prd, míček nikde. Takže jsem ve třetině osaměl, neboť sil se mi k návratu nedostávalo. Ještě, že tam byl brankář soupeře, jinak bych se tam bál.

Další z darebů ASH je Bugy. Nebudu hodnotit jeho obranné kvality ve hře tělem. Bojí se jít do těla, OK, je to jeho věc. Ale proč si nehlídá svého hráče, tak to nechápu. Dialog s ním na hřišti je zhruba následující:

Bugy, Afi je tvůj! Buď u něj!
V klídku, mám ho!
___ Afi zvolna odchází (!!!) k brance ASH, Bugy ho nestíhá a zůstává zhruba na koze.
Bugy, máš hráče u branky!
Já nevím, koho mám vzít, jsou tady na mě tři!
___ v blízkosti Bugyho jsou pouze dva hráči, Zedral z ASH a Afi z Lions.
___ Afi dostává přihrávku a dává gól. Všichni zdrceně a vyčítavě koukají na Bugyho.
To není moje vina, toho měl mít ... (jména se mění dle toho, kdo je zrovna na place).

No jo no, budiž, mě je vcelku jedno, jak dopadl výsledek, ale výhra by potěšila. Škoda těch výhozů z obranného pásma. Kurva, kdyby to kluci neuměli, tak neřeknu nic, ale oni to umí a tak říkám PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍP. Kdybych to podobně udělal já nehráč, tak snad i budiž. Z těchto humusů padly do naší branky snad tři góly!

A teď já. Jak jsem řekl, zápas jsem si užil. Je sice pravda, že v přestávce, mezi první a druhou třetinou, jsem se málem poblil (a to teď nemyslím obrazně, ale fakticky), páč jsem prostě nemohl, ale soupeře jsem honil jako anakondu při onanii! Tedy tvrdě, rychle a s pohybem sem a tam! Soupeř dostával, snad pětkrát jsem zajel do brankáře. HOKEJKOU! A že mé snažení nebylo marné, tak o tom svědčí nejenom asistence při gólu, ale slova od samotného velkého managera ASH pana Prcka, který na stránkách ASH zveřejnil svůj názor: "Dnešní zápas nám ukázal, že Míra může hrát na postu útočníka - honícího psa. Byl hodně vidět a soupeři byl velice nepříjemný.". Můžete o tom diskutovat, můžete o tom vést spory, můžete s tím i nesouhlasit, ale to je všechno, co se proti tomu dá dělat. Byl jsem prostě dobrý a už si můžu říct, že alespoň v jednom zápasu, z nějakých dvou set, jsem byl týmu užitečný!

Akorát mě mrzí ty šťouchance do brankáře, nemám to rád, nedělám to rád, nemám rád, ani když to dělají jiní, ale prostě jsem si nemohl pomoci, ten míček jsem viděl a zastavit hokejku v pohybu je nemožné. Takže sorry Míro stojící v brance Lionů. Jo, a pak mě mrzí nezachycení jediné dobré přihrávky, která šla na mě! Mohl jsem jít sám na brankáře, mohl jsem nasadit ten blafák, mohl jsem zvedat ruce, objímat se se spoluhráči, radostí onanovat ve sprše, bouchnout šampáňo, či podobné radostné záležitosti dělat. Nepsal jsem to již jednou? Nevadí. Prostě jsem ten míček vůbec nečekal! Já běžím a najednou se ke mně hrne míček, a to pěkně prosím, od spoluhráče! Kdo to mohl tušit?! Ale raději vzpomeňme na můj zákrok, kdy jsem vyrušil soupeře při oslabení, a držíc ho v klinči na manťáku jsem v póóóhodě vyhodil míček někam do prdele. Anebo zašlápnutí míčku takovým způsobem, kdy jsem věděl, že soupeř je mimo, takže jsem se mohl i porozhlídnout po okolí, kdeže mám spoluhráče (nejblíže byl Venca, zhruba o jednu třetinu dále, než jsem byl já), takže jsem míček raději podržel do písknutí. Peťan Sabů si stěžoval, že je obouchán od mých loktů, buď je to tajtrdlík, či nevím. Lokty přeci mám pořád a stále u těla, kde jinde bych je jako měl mít?!

Prostě, tento zápas jsem si užil, bavil mě. Tím neříkám, že i další zápas mě bude bavit! Budu se snažit, klidně do poblití, ale pochybuji, že další soupeř mi dá tolik možností "vyniknout". Osobně bych řekl, že například příští hráče z Kings asi ani nedoběhnu, natož, abych jim vzal míček.

Takže asi tak. Čus nevyhazující darebové!

PS: fotky zápasu ASH-Lions vytvořila paní Kópová, které děkuji. A hlavně za rychlost předání, která je zhruba o 700% větší, než u Boba, a tento je jeden ze tří bossů teplického hokejbalu!