Silvestr, a tedy neodmyslitelně hokejbalová holomajzna. Trocha historie. Silvestrovská holomajzna začala de-facto (i de-jure) v poslední den léta páně 2008, ta nahradila dva ročníky (2006 a 2007) silvestrovských hokejbalových zápasů mezi týmy ASH a Penquins, které doplnili přátelé. Další ročník již neměl být (snad pro neochotu hráčů si zahrát) a tak se toho chopil Hrůša, jenž zavdal (doufám) v jistě dlouhotrvající tradici.

A jak vlastně dopadly minulé ročníky slovutných soubojů týmů "Růža Mančaft" a "Jonašík tým"? Druhý jmenovaný tým vyhrál pouze jednou a to v prvním ročníku, tedy v roce 2008, a to 7:4. Pak už kraloval pouze "Růža Mančaft", a vyhrál třikrát za sebou, v roce 2009 to bylo 10:9, v roce 2010 lepších 10:8 a v roce 2011 ještě lepších 6:3. Tolik historie a statistika.

Každporočně také Hrůša posílá zvací SMS hráčům, kteří hráli loni, letos to bylo ve znění (má to takovou vtipnou pointu, tak jí sem přenáším): "Hezký sváteční den hokejbalový plácale. Tak jako každoročně se na Silvouše (31.12. to letos vyšlo) od 10 hodin v Probštou koná Silvestrovská holomajzna. Bo jsi byl i loni, bude nám ctí si s tebou pinknout i letos. Sím o potvrzení účasti, či neúčasti, do dnešního večera, ať se popř. mohou odlovit další zájemci. Díky. Sebou 40,- Kč na rozhodčího". Dodal jsem diakritiku a interpunkci, ať je to dobře čitelné. A ta pointa? Tou myslím tu část SMS, kde se píše: "…bude nám ctí si s tebou pinknout…", neboť čest Hrůši a jeho companeros byla rozmetána do všech možných rohů hřiště. A to i díky mě, ale o tom později.

Tradičním rozhozem hokejek, letos již bezproblémově provedené, se hráči rozdělili do dvou týmů. Do týmu "Růža Mančaft" byl nalosován Kaufland, Rusák, Doktor, Jany, Hrůša, Denis, Tyfus, Zelí a Žigo. Já hrál před Péťou Jonášem, tedy v týmu "Jonašík tým", se mnou si zahrál Fík, Bob, Bímák, Gabo, Kilo, Dáša, Lucák, Žába a Maník.

Ještě před zápasem byl proveden pokus o podplacení a ovlivnění rozhodčího, aby pískal rovinu, nestalo se tak. Zedral, a to je šéf rozhodčích, zcela bezprecedentně ovlivňoval hru. Zastavoval čas, když to soupeř potřeboval. Rozbíhal čas, když to soupeř potřeboval. Mně písknul vysokou hokejku, i když ji zvednul protihráč! Vylučoval pouze naše hráče, dvakrát Bímáka a jednou Žábu, nutno přiznat, že to jsou zlí muži. Při buly házel míčky soupeřům. A když jsem jednou šel na buly já, tak hodil míček na hokejku soupeři a pak se mi ještě smál, když jsem protestoval! Zedral neměl chrániče, měl jsem ho vzít přes holeň!

Hřiště bylo v pohodě, ale svině čáry. Při mém prvním pokusu o střelu, ještě při rozcvičení, jsem se natáhnul! Jak na tomhle někdo může hrát?! Pod tabulí byl led a nehouká siréna, asi je zamrzlá, naštěstí přišli pohodoví lidé, kteří neplácali nějaké hovadiny o tom, že tohle by se v Ústí nestalo. Uprostřed stála bedna piv a na něm šáňo, asi pro vítěze a cože se nestalo? Zmizlo, asi si ho vzal nějaký zklamaný hráč z prohravší strany.

Hra samotná byla pohodová, i když bojovná. Začalo to divně, Fík si opět dal vlastní gól a my prohrávali. Další spoluhráč, Gabo, musí před vstřelením gólu čtyřikrát upadnout při pokusu o střelu (a ani jednou nestál na čáře). Lucák hrál jako v běžném zápase, tedy co nájezd, to negól. Byl jsem upozorněn na jeho práci s míčkem, kdy použil špičku hokejky! Frajerské, kdyby to dokázal dovést ke gólu, či alespoň ke střele. Nakonec gól dal.

I soupeř hrál podivně. Nevím, proč se snažil trefovat tyčky a nedávat góly. Dali jich minimálně pět. Rozhodčí Zedral dokonce nařídil proti nám nájezd za něco, co nepochopil ani kos na té nejvyšší větvi, a ten měl extra rozhled! Leckomu by se zdál průběh nájezdu divný, Rusák nejprve zapomněl míček za sebou, poté si položil brankáře, ale s míčkem zamířil do rohu, odkud se góly nedávají. Ti, co znají Karla, tak se tomuto nediví. Ještě bych připomenul znamenitou střelu Kauflanda od střídaček, míček šel zpočátku zcela vedle, ale poté zatáčel do branky jak sviňa, minul jí o pár centimetrů, ale rána to byla řádná - hustý! Mám napsat, že Hrůša nepil "Horský čaj", což je nějaký 50-ti procentní, jistě chutný, nápoj, takže to činím slovy: "Hrůša ten nápoj nepil". A za to chci nějaký hezký dáreček!

Pozor, zajímavý odstavec věnovaný gólům. Ano, jistě už všichni vědí, že se našli hráči, kteří jsou považováni za outsidery a v zápase vsítili ne jeden gól, ale dva! A to mi Kaufland znemožnil vstřelení hattricku, když mi Bímák předkládal parádní přihrávku, natáhnul se a tečoval míček přede mnou. První gól jsem dal, když Bob přihrál Fíkovi, ten vypálil parádní střelu, ale pouze do tyčky, u které jsem odpočíval, a najednou šup, rychlá reakce a míček je v síti! Je to možné, dal jsem gól! Paráda, díky všem zúčastněným. Druhý gól byl víceméně podobný, opět ten samý prostor, ta samá tyčka, akorát gól jsem dal zády k brance. Poté mě Růža tvrdě krosčekoval, srazil na zem a válel se po mně! Nebo já po něm? To je jedno. Mimochodem, druhým gólem jsem srovnal na 8:8 a musela se hrát čtvrtá třetina (nebo čtvrtina?). Ale i ostatní dali góly. Za "Růža Mančaft" skóroval Žigo 4x, Hrůša 3x, Zelí 2x, Denis a Tyfus 1x. Za "Jonašík tým" pálili ostrou Bímák 4x, Žába 3x, já a Fík 2x, po jednom gólu Gabo, Kilo, Lucák a Kilo ml., ale to bylo v době, kdy se systém hry zhroutil a hráli všichni, mimo Růži (který vyběhl pro uvedení do chodu power-play).

Bylo zajímavé pozorovat Hrůšu v průběhu celého zápasu, neboť třetiny se vyvíjeli nejprve v jeho prospěch a prospěch jeho týmu, takže byl jak generál na piedestalu. Ve třetí třetině však začínal ztrácet pevnou půdu pod nohama a ve čtvrté již na něm bylo vidět znechucení a odpor, neboť hra jeho týmu byla zoufalá a hráči "Jonašík týmu" zcela dominovali. A teď číselně, jak probíhal zápas "Růža Mančaft" vs. "Jonašík tým". První třetina skončila 2:1. Ve druhé se hrálo 6:5 (skóre tedy bylo 8:6). Ve třetí padly pouze dva góly 0:2 (celkově 8:8). Čtvrtá část skončila 3:7 (husté, že?) a celý zápas tedy 11:15!

Brankáři. Růža sice po zápase vysvětloval, že minulý ročník vychytal a bylo mu nadáváno, že chytá skvěle (pamatuje si na to někdo?) a dnes mu je nadáváno, že chytal na půl plynu, ale to mu nikdo nevěřil, neboť např. mé dva góly byly nechytatelné. Péťa Jonáš je brankář náhodných výbuchů. Chytne jednu, dvě dobré střely a pustí mrdku (omlouvám se za ten výraz, je ale zcela adekvátní). A zase, chytne dvě dobré šance, a pustí dvě mrdky. A tak pořád dokola. Vysvětlení jsou dvě. Buď na dálku blbě vidí a tak by si měl pořídit dobré brýle či kontaktní čočky. Anebo pomáhal soupeři, aby neodešel potupen, a to se dá pochopit, neboť soupeř, tým plný hokejbalových hvězd, i tento výsledek bude vstřebávat ještě dlouho, minimálně do příštího silvestra.

Závěr. Akce skvělá, počasí ucházející, hráči výborní s dobrou náladou. Více není potřeba dodávat. Snad jen to, že jsme vyhráli. Posezení v Sokolovně a hajdy domů k rodinám.

PS: díky za ochotu dívky brankáře Růži, která kvalitně nafotila celý zápas. Z nějakých 760 fotek jsem vybral 450, které jsem nahrál na Rajče. Už mi psali, abych si fotky z hokejbalu začal dávat někam jinam, že už je nemají kam dávat. Takže díky slečno - skvělá "práce"!