A další volejbalová středa. Míša tentokrát nenakupovala i IKEA, ale oblažovala nás svojí přítomností. Dokonce přivedla nějakého kamaráda, asi je to skladník z IKEA - kde jinde by mohla vzít nového človíčka?! Míša je divná, na začátku má divné kecičky, na konci chce peníze i za minulý týden. Zuzka měla sílu jako pět statných slonů, z podání pálila míče daleko za koncovou čáru, dokonce až na žebřiny. Lenka přišla s hlasem stoletého námořníka (notně popíjejícího rum), poté nám ukázala obrovskou modřinu na stehně a rozbité koleno - kdyby to byl malej fracek, tak se řekne "no budiž", ale paní učitelová? Tssss a pcheeee! Milan propotil tričko, aniž by nějak významně smečoval, skákal, běhal či alespoň bleskurychle reagoval.

Miras prý v zaměstnání (u něj nelze napsat, že je v práci), vousáč simuluje bolest zádíček, u Jáji s Přémou pouze čert ví, proč nepřišli. Překvapení minulého týdne Simča nepřišla.

První tým (já, Jarda, Lenka a Péťa) hrál logicky proti druhému týmu (Míša, novej hráč Pavel, Zuzka a Milan) a zcela výjimečně to skončilo nerozhodně. A to už jen proto, neboť nervózně čekající školník ukončil poslední set před jeho skončením.

Některé výměny přímo skvělé, některé průměrné a některé na hovínko. A tak to má asi být, těžko to bude lepší. Velkým záporem se mi jeví situace, kdy míč dopadne na zem, neboť si všichni dávají přednost…úúúúújééééé…je to běs! JE TO BĚS!

Přesto dávám volejbalové holky jako kladné oznámkování hry, neboť jsem se dosti zpotil a je vcelku jedno, zda to bylo hrou či vedrem. Mimochodem, všimněte si, že holka nalevo se opaluje v plavkách - je to velká stydlivka, neboť si, jako jediná, kryje rukou bábovičky.