Dnešní nohejbal byl vážně ohrožen, neboť se už-už zdálo, že se nenajde čtvrtý hráč! De-facto už byla provedena dohoda o odvolámí dnešní sportovní akce, když tu jednoho človíčka napadla poslední naděje. Co takto říct Leovi? I když se mu zpočátku moc nechtělo, neboť měl dosti své práce, tak se nakonec uvolil přijít.

Slunce, vedro - takový malý karibik - počasí ne moc vhodné pro sport, ale přesto jsme si zahráli dobře. Technické finesy slavily úspěch (co, moje úžasná patička na začátek, hustý ne?), stejně jako povolený odraz od jakékoliv části plotu - z čehož asi šílí správce hřiště.

Nejprve hrál Míra s Leem a Máliš s Prckem. Tři sety sice vyhráli, ale byl to boj o každý míček! Nebýt toho, že Máliš divně počítal (ze stavu 11:5 udělal, po jednom míči, stav 15:5), tak naše dvojice mohla možná i vyhrát. Poté se vyměnil Míra s Málišem a naproti-sluncové straně se odehráli ještě daleko vyrovnanější sety.

Jedno upozornění! Pokud hrajete dobře nohejbal a umíte dobře hlavičkovat (tedy čelem a ne temenem), tak si neberte na hru brýle! Ještě teď mě bolí (zatím) panensky nezlomený nos…nechybělo mnoho a mohl být jako nos Belmonda či Hrůši (mimochodem…není to jeden a tentýž člověk?).

Přiložené foto dokládá, že tento sport provozují i děvčata (i když já jsem takové děvče, které by bylo podobně aktivní, ještě neviděl). Žádám čtenáře, aby zachovali určité dekorum a nekoukali slečně mezi nohy, zda jí jsou vidět kalhotky či ještě něco daleko zajímavějšího! Já jsem to studoval dlouho a mohu vás ubezpečit, že nic není vidět.

ZPĚT